Charakteristika
Při povodni v srpnu 2002 došlo v centrální části Prahy k zaplavení třetiny provozovaných linek metra. Bezprostředně po odstranění následků povodně a zprovoznění tras bylo započato s budováním nové povodňové ochrany. Po provedení analýz a vyhodnocení účinků povodně se ukázalo, že povodňová vlna ohrožuje především hloubené, mělce založené konstrukční díly metra, a to zejména zvýšeným vnějším hydrostatickým tlakem či svými hydrodynamickými účinky. Ražené úseky metra jsou v těchto případech prakticky mimo nebezpečí. Zajištění hloubených konstrukcí spočívá v realizaci několika základních typů konvenčních stavebních opatření. Konstrukční díly v záplavové zóně jsou zesíleny, trvale přikotveny, rozepřeny nebo přitíženy. U vybraných konstrukcí jsou s ohledem na jejich stavební provedení a místní hydrogeologické poměry realizovány odlehčovací prvky pro snižování hydrostatického tlaku na vnější plášť stanic a vestibulů.ŘEŠENÍ NOVÉ POVODŇOVÉ OCHRANY
Katastrofální účinek povodně vyvolal potřebu vybudovat novou povodňovou ochranu pražského metra. Krátce po povodni proto orgány města rozhodly o navýšení hrází do výšky zaplavení v roce 2002 v daném profilu jednotlivých stanic s bezpečnostní rezervou 0,6 m. Tato úroveň je dále uvažována jako návrhová Qn 2002+0,6 m. Ochrana metra je dle zadání řešena nezávisle na systému protipovodňové ochrany jednotlivých městských částí Prahy a chrání metro i v okamžiku přelití hradítek podél Vltavy. Prvotním úkolem projektu je zabránit vniknutí povodňové vlny do prostor metra z povrchu, v případě zaplavení zamezit šíření vody do dalších prostorů metra a zajistit odolnost nosných konstrukcí proti působení hydrostatických i hydrodynamických účinků povodňové vlny. Výšce realizovaných hradítek ve všech případech odpovídá statická odolnost konstrukcí metra.
SOUHRN REALIZOVANÝCH OPATŘENÍ
Proti povrchovému zaplavení vstupů do metra jsou na úrovni terénu postaveny pevné stěny a připraveny nové linie pro vybudování hrází z mobilních hradítek. Při zahrazení povodňové vlny v okolí stanice metra dojde k zvýšení hydrostatického tlaku na její plášť. Jednotlivé dilatační díly mělce založených hloubených konstrukcí jsou s ohledem na hydrogeologické poměry ohroženy vyplaváním způsobeným vztlakem, případně prolomením vlivem hydrostatického tlaku. Ražené úseky metra nejsou povodní přímo ohroženy.
Dnes již dokončená povodňová ochrana stanic spočívá v realizaci několika základních typů konvenčních stavebních opatření. Nosné konstrukce v záplavové zóně jsou zesíleny, trvale přikotveny (obr. 1), rozepřeny nebo přitíženy (obr. 2). U některých konstrukčních dílů v záplavové zóně jsou s ohledem na jejich stavební provedení a místní hydrogeologické poměry realizovány odlehčovací prvky (obr. 3, 4) pro snižování hydrostatického tlaku na vnější plášť stanic a vestibulů. Realizovaná stavební opatření zůstávají ve většině případů cestujícím skryta, případně jsou zakomponována do architektonického řešení stanic. Práce na povodňové ochraně byly provedeny bez přerušení provozu metra. Při překročení návrhové výšky ochrany (Qn 2002+0,6 m) budou vnitřní prostory stanic metra v povodňové zóně samovolně zaplaveny. Proti šíření povodňové vlny tunely metra jsou do povodňové ochrany zapojeny tlakové uzávěry a další bariéry ochranného systému.
Ve dvou případech (přestupní stanice Florenc, vestibul stanice Invalidovna) je realizace kompletních ochranných opatření do jednotné výšky natolik náročná, že je v těchto případech navrženo organizované zaplavení vnitřního prostoru metra při nižší, staticky ověřené výšce povodně. Současně se stavbou povodňové ochrany byly prověřeny prostupy inženýrských sítí a bylo provedeno jejich zajištění proti vniknutí vody prostupy, které jsou v obvodových konstrukcích pro vstup sítí vytvořeny.
